Jak jsem (ne)běžel své první ULTRA

Každý den se počítá. To jsem před časem napsal. Posledních čtrnáct dnů bylo naprosto příšerných. Jedna jobovka za druhou, kdo to má stíhat řešit. Podle mně, když podám nahoru žádost, příjde mi na tyhle dva týdny dobropis. A na konci života mi je přidají. Jako bonus. Doufám, že zrovna nebudu někde ležet na přístrojích. To by byl bonus jaksi k ničemu.

Před dvěma týdny jsme běželi Hruštici. Pořádají ji atleti Turnov už několik desítek let. Špatné zprávy začaly už v sobotu a tak jsem ani neměl moc chuť běžet. Nakonec jsem se odhodlal. Po startu jsem vypálil v tempu pražské desítky. Po dvou kilometrech jsem zjistil, že mě to vlastně nebaví. Počkal jsem na Lucy a spolu jsme těch 15 km absolvovali. Povídali si, prohlíželi podzimní krajinu nasvícenou sluníčkem a užívali si to. Moc.

Teď mě už tři týdny trápila achilovka. Průběžné polykání růžového prášku, studených sprch a mazání Reparilem jako zázrakem zaúčinkovalo v pátek odpoledne a po dlouhé době jsem necítil, že tam nějaký takový úpon je. Bohužel pro změnu chlapci trochu přeorganizovali svoje plány na sobotu a tak jsem se rozhodl, že vzhledem k dopravní komplikaci Prahu odvolávám. Šutr 54 je pasé, ať žije Kořen 2011. Ten jsem naplánoval ve zdravém naštvání hned vzápětí, co jsem se Michalovi (pořadatel) omluvil a zařekl se, že končím s jakoukoli organizací závodů a přihlašováním ostatních.

Nicméně chuť k dlouhému běhu byla a tak ještě večer jsem zvážil několik variant sobotního výběhu. Ještěd a zpátky? Kolem Českýho ráje? Nakonec zvítězila varianta, kterou Jirka plánoval obejít jako zkoušku na Beskydské vrchy.

Ráno jsem posnídal, zabalil do batůžku od camelu pár nezbytností, připnul pás s lahvičkama a vyrazil jsem. Cestou jsem nakoupil 4 banány. První vrchol měl být Kozákov. Za Turnovem jsem začal stoupat nad mlhu a sluníčko pomalu prosvítalo. Bohužel to byly poslední náznaky hezkého dne a dál už bylo jen zataženo a nevlídno. Červená značka na Kozyho je nesjízdná na kole a i běh se tam dá provozovat dost obtížně. Nakonec se nahoru vydrápu a při výběhu na asfaltku potkávám Ondru s rodinou. Tak to jsme fakt nečekali ani jeden.

Nezbytné vrcholové foto, vyndávám první banán a sbíhám do sedla pod Kozákovem. Tam si dávám v jedné hospůdce, kde se trochu zastavil čas, 3dc Kofoly za 13 Kč a pokračuju směr Tábor. Na Kozákově jsem měl 12,5 km, na Tábor je to něco přes 15. Běží se hezky, až na malou potyčku s obrovským psem. Ztrácím výšku, běžím přes Zelené háje ještě dolu, stále po červený. A pak začínám znovu stoupat, míjím skokanské můstky nad Lomnicí, přebíhám louky a vesničky nahoru dolu, až konečně závěrečným trhákem dobíhám na vršek Tábora. Na hodinkách 28 km. Jsem docela čerstvý, achilovku jen cítím, ale nebolí. Kratší varianta přes Rovensko padá, dávám si banán a srdnatě sbíhám ostrým svahem směr Železnice. Cestou ještě jeden banán, nějak na mě dolehl hlad. Zhruba od 34. km je to asfalt až do Jičína. Tam přibíhám něco po 4 hodinách běhu, v nohách 38 km.

Když se blížím k náměstí, pocítím silný magnetismus a ten mě vtáhne do příjemné hospody Divá Bára. Hltám horkou bramboračku, dvě malý plzně z tanku nestihnou ani pořádně namočit sklenici. Doplním lahvičky v opasku a vyrážím. Venku mi je pěkná zima, ale po chvíli se opět zahřívám. Styl běhu už ale na body moc není. Kousek pod Prachovem jsem na metě maratonu. To je dosud moje nejdelší vzdálenost, co jsem uběhl. Dál jsou lvi. Doufám, že nebudou bílí.

Prudkou asfaltku k parkovišti už jdu. Nahoře si v bufetu kupuju malou láhev Poděbradky a pokračuju po asfaltce přes Pařezskou Lhotu. Daří se mi po rovině držet tempo lehce pod 6 min, ale žádný sprint to není. Občas se zastavím a napiju. Za Lhotou odbočuju do terénu. Po dlouhém běhu po asfaltu je mi to dost nepříjemný. Kotníky protestují. Na hraně pravé paty se zřejmě tvoří puchýř. Pořád se dá ale mluvit o běhu a o chuti k němu.

Sbíhám do Mladějova, kde baštím poslední banán. Už na mě asi není moc pěkný pohled. Ještě že mám vestičku z Bakajdy, takže minimálně vypadám, jako by mi za ten pseudopohyb někdo platil. Vydávám se opět do terénu, samé bláto, obíhání velkých kaluží a šplhání po kořenech. Začíná mi to vadit. Od Dolního mlýna pokračuju na Nebákov. Cestička nahoru dolu, kluzké kameny. Začíná mě to srát. Před rozbitou lávkou zakopávám a jako prkno padám před sebe. Můj učitel gymnastiky by ocenil, že do vzorného kliku. Jen ty bílý rukavice jsem si neměl brát. Následuje výběh strmou roklí, kde to vypadá jako ve strašidelný pohádce. Kdyby tu byl drak, řekne si, podle nápisu na hrudi, že jsem Bajaja.  Uměj draci číst? Hlava už si jede svojí cestou. Potkávám zmrzlého slepýše. Ŕíkám mu v duchu básničku - "Psal jsem si se slepýšem. Ale už si nepíšem." Neprobrala ho. Myslím, jak je asi na Mísečkách. Lezu skoro po čtyřech, mám toho blný brejle.

To, co jsem teď tvrdě nastoupal, si v mžiku zase seběhnu dolů k rybníku. Následuje příjemná cesta směr Věžák. Teda jindy bývá příjemná, teď už trpím. Nic mě nebolí a zároveň všechno. Myslím na horkou vanu a postel. Ale to je ještě daleko. Mám asi 55 km v nohách. Touhle trasou by to i na horským kole byl záhul.

Mám na výběr mezi dvěma variantama. Doprava kolem Věžáku a přes Čertoryji a Hrubou Skálu domů. Nebo doleva a kolem Pekařovy brány nahoru na Vyskeř a přes Kacanovy domů. Volím levou, ten výběh od rybníka mně dal zabrat a chci už jen asfalt. První půlku kopce, která je prudší, už jdu. Chůze mě nebaví, začíná se šeřit. Začínám přemýšlet o pivu a jídle na Vyskři. Samozřejmě už bych pak nebyl schopen dalšího pohybu a tak volám Zdendovi, jestli nechce přijet na pivo. Souhlasí, a tak svůj první ultraběh končím pár kilometrů před Turnovem v naší oblíbené hospodě. Piju co se dá, jím, co mi přinesou. Převlíkám se do suchých věcí, balím se do místní deky, na hodinkách 60 km běhu cestou necestou.

Jsem rád, že jsem ho absolvoval. Třeba byl zároveň můj poslední. Uvidíme. Každopádně jsem se v tuhle chvíli rozhodl, že Pražská 100 je pro tenhle rok nereálná. Mám radši teplo a tak zkusím třeba ultra v rámci Silvy. Kdo ví.

A víte co se děje s člověkem dál po uběhnutí těch vyzkoušených 42 kilometrů? Nic, prostě běží pořád, blbec :)

Fakta na závěr:

boty - New Balance 875

oblečení - krátké elasťáky, triko DR Cool Max, přes to triko z PIM, druhá půlka vestička. Pro teplotu kolem 10 st. dostačující.

jídlo a pití -  4 banány, 1 gel, 1 tyčka PowerBike, 1 kofola, 1 poděbradka, 4 lahvičky z opasku, 1 bramboračka, 2 malý piva