Krátce a intenzivně

Teplý podzim je definitivně pryč, brzy se stmívá a lenora je na každém kroku. Rapidně stoupla spotřeba červeného i bílého vína a nějak se mi nechce běhat. A tak jsem měsíc listopad vyhlásil za relaxační období se sníženým počtem kilometrů a s následným navýšením běhu a běžek v prosinci. Všudypřítomné mlhy venku i uvnitř způsobují nevalnou náladu. Naštestí čerpám ve všech směrech z předchozích měsíců.

Mimochodem, jak se může listopad jmenovat listopad, když už je všechno listí dole? Proto jsem si ho už dávno přejmenoval na holostrom. Jen se to moc neujalo. :)

Z ultraběhu v říjnu mě nakonec nejvíc bolely nárty. Jak natekly nohy a nepovolil jsem si tkaničky, byl to takový malý svěráček. Ale trvalo mi asi deset dnů, než měl běh zase potřebnou lehkost a rychlost. Právě včas před náročným víkendem.

V sobotu pořádal Oskar pravidelný výběh v Liberci. Od VŠ kolejí na Harcově na Českou chalupu. Sice jen tři kilometry, zato pořád do kopce a celkem slušnýho. Letos už patnáctý ročník, já jako novic teprve podruhé. Prostě obešle pár známých, ti se sejdou na startu a vyběhnou. Loni jsem jako neběžec a tlusťoch skončil druhý od konce s časem přes 21 minut. Letos rapidní zlepšení o 5 minut a druhé místo. Navíc s vidinou nedělního závodu Zdendovým stylem "na pohodu". Potom dvě piva na Český a hajdy domů. Příjemná akcička.

V neděli moje první účast na Velké Kunratické. Kunratice malá ves... zní mi od rána v hlavě. V Turnově je přízemní mrazík a nádherně svítí sluníčko. V Praze je totální mlha a ještě větší zima. Naštěstí než dojedu na Chodov, už svítí sluníčko a je příjemně. Sedám k Lucy do auta a jedeme do Kunratic. Lidí naseto valné jak ku poradě. Pro číslo se musíme prodírat davem. Všude stánky s botama, hadrama, jídlem... Je vidět, že VK má VT (velkou tradici). Převlíkám se v lesíku do běhacího a připínám startovní číslo. Zavírací špendlíky zvící horolezeckých karabin vrážím do trika. V hlavě se mi vybavuje scéna z Což takhle dát si špenát, kdy si Janžurová připíná punčochu podobným špedlíkem přímo do stehna. Tomu se snažím vyhnout.

Jdeme se rozběhat a přicházíme na stat. Startuje se ve dvojicích po deseti vteřinách. Každý dopředu ví přesný čas svého startu. Organizace klape naprosto hladce. Lucy vybíhá sedm minut přede mnou. Jdu se ještě rozběhnout a zafandit a vracím se zpátky do koridoru. Kolega mi přeje hodně štěstí, já mu přání opětuju. Startér nás odpočítá, přebíháme koberec na čipy a závod začíná. Okamžitě je trať bahnitá. Bojím se, že když šlápnu do hluboké stopy, vyzuju si svoji lehce zavázanou 101. Za oraništěm hned první potok. Takže nemá cenu řešit, jestli do cíle doběhnete v suchu nebo ne. Hezky smočit hned na začátku a pak už bude vše jedno.

Následuje první kopeček. Je to takový zahřívaček, příjemný sklon i terén. Předbíhám kolegu a nahoře se snažím obnovit dýchání do nějaké rozumné frekvence. Naštěstí je tu delší rovinka a celkem se to daří i s udržením rychlého tempa. Potom seběh, znovu potok a už následuje pověstný Hrádek. Snažím se vyběhnout co nejvýš, potom přecházím do zběsilého výstupu. Na radu Lucky nepoužívám ruce jako čtyřkolku, ale ručkuju po lanech podél trasy. Místo běhání jsem měl spíš posilovat, bleskne mi hlavou. Těsně před vrcholem úzkou trať ucpou dva pomalíci. Zaberu všema čtyřma a přelézám je horolezeckou trasou podél. Plíce mám pořád uvnitř těla, ale jen těsně. Následuje prudký seběh, opět s lanama podél. Po prvním kameni klouzám a předvádím něco mezi piruetou a holubičkou. Naštěstí jsem to ustál a sbíhám v ústrety třetímu potoku. Asi nechtěj, aby se nám přehřály chodidla.

Přichází rovnější část po cestě, tempo kolem 4 min/km a blížím se k třetímu kopci. Opět lana, opět běh, dokud to jde a následný ručkování. Když se kopec trochu zlomí, přecházím hned do běhu. Jde to těžce, ale jít to musí. Včerejší výběh na Českou naštěstí necítím. Přichází rovinatý úsek po náhorní části lesa. Hlava se snaží zrychlit, ale tělo se ještě pere s následky posledního kopce. Každopádně mě to baví. Vracíme se zpátky k Hrádku. Pořád si nejsem jistý, jestli ještě nebude nějaký kopec. Nějak jsem si nezapamatoval profil. Naštěstí nebo bohužel (fakt je mi to v tu chvíli jedno) už je jen dlouhý traverzový seběh do cíle. Bohužel přesně trať, na které 101 moc nezabírají. Přesto ještě předbíhám na úzké pěšince 2 běžce a sprintuju do cíle. Čas cca 15:55 na 3100m, ofic ještě nevyšly.

Nemám rád krátký tratě, připadám si spíš jako vytrvalec, přesto jsem si VK užil a bavila mě. Pokud to půjde, rád bych se sem příští rok vrátil. A teď mě omluvte, musím jít rozfoukávat mlhu.

Jo a toho psa s "bundou" jsem tam nikde nezahlíd.

Zaběhněte si VK v křesle