Léčba Klusem

Zažívám déjà vu (čti deža ví, opak Deža neví). Pražský půlmaraton, po týdnu Bakovský půlmaraton, to už tady jednou bylo. Jasně, vloni. Náš život se opakuje, naše zážitky se opakují, naše zkušenosti se opakují. Měli bychom se poučit z chyb minulých. Děláme to? Nebo padáme stále do stejných pastí?

Proč chci opakovaně zažívat to samé? Proč se dobrovolně ženu někam, kam možná nemám šanci doběhnout? Je to druh masochismu? Hlouposti? Není, je to víra v to lepší. Je to právě pro to „možná“. Slovo, které vám nic neslibuje, ale zároveň dává obrovský prostor pro fantazii. Až přestanu snít a věřit, budu mrtvý.

V uších mi zní Klus. Tyhle řádky prostě nebyly o běhání.