Pachatelé se vracejí na místo PIMu

Tak tady to vloni začalo. To byl náš cíl, kvůli kterému jsme začali běhat. Mezitím v potoce uběhlo hodně vody, Stázina se vrátila ke Kubovi a my tu stojíme znovu... Ale hezky od začátku.

Do Prahy vyrážíme opět v elitní sestavě. Peťa, Zdenda, Ondra. Plán je následující: odběhnout nějaký ten závod, užít si večer, přespat u Ondry v bytě a v neděli ráno domů. Když sedáme do auta, v rádiu hlásí, že do centra Prahy by nikdo neměl jezdit. Chvíli tedy zvažujeme, že zůstaneme doma. Ale jsme přihlášený,  startovní čísla i smradlavý batůžky vyzvednutý, tak hurá do akce. Jen Zdenda nepoběží, má natažený sval a nebude to pokoušet. Bude nám dělat trenéra.

Cesta opět ubíhá v družném hovoru, vzpomínáme na loňský rok a smějeme se Romanovi, protože tady teď není. Jedeme k Ondrovi do bytu, převlékáme se a pokoušíme se nezapomenout všechny předstartovní rituály. Namazat, zalepit bradavky, hodně pít... Nejvíc nám zabere vymýšlení vhodného oblečení. Fouká vítr a je kolem 10 stupňů. Já volím lehčí variantu a jsem nakonec rád.

    Ondra je fešák                                                       Běžecké zátiší

Vyrážíme pěšky na start. Čím blíž Rudolfinu, tím víc běžců se jako kapičky sbíhá do jedné kaluže. Tou se dál brodíme až ke koridorům. Nechce se nám mrznout v klecích, tak se připojujeme až deset minut před startem. Před tím ještě kropíme naši oblíbenou náplavku, já pro jistotu dvakrát. Na start jdu ve staré mikině, kterou si těsně předtím svlíknu a kdyžtak si ji vezmu při doběhnutí. A jak tak píšu tyhle řádky, uvědomuju si, že jsem po ni po doběhu ani nevzdechl. A tak doufám, že někomu posloužila.

    Turnovské naděje před startem

Stojím v Béčku pár metrů za Nedvědem. Zbývá pár minut do startu, koukám kolem sebe, těším se na závod, jen to není tak intenzivní jako vloni. Ale to asi ani nejde. Poprvé to může být jen jednou. Ale i když to nevíme, máme před sebou den pro prvenství jako stvořený. Je tu start a tóny Vltavy. Trochu dojatej teda jsem. Chtěl bych běžet pod 1:30, ale musím si nalít čistého vína, nemám na to. Ale zkusit to můžu. První kilometr je pomalejší kvůli zácpě, pak už si to rozbíhám v tempu kolem 4:20. Chtěl jsem držet tepy do 165, ale když jsem se podíval do loňských záznamů, kdy jsem to běžel těsně pod 170 a vydržel to, volím stejnou taktiku. Tempo je příjemný, ale nic netrvá věčně. Už na 8.km cítím, že to nemám šanci udržet až do cíle. Za otočkou na Smíchově předbíhám Pirka, běží úžasně. Je to borec.

Jelikož nechci zkolabovat někde cestou, musím zpomalit na tempo kolem 4:30. I tak to dá dost práce. Probíhám desítkou, plácám si se Zdendou, který tam fandí a vyrážím na druhou polovinu své mise s novým cílem 1:35. Zatím jsme ani nijak nepocítili vítr, ale on si nás určitě někde najde. Před Libeňským mostem do sebe poprvé natlačím trochu Carbosnacku. Za mostem se trasa otáčí směrem k cíli a je to tu. Robert Bakalář by řekl, že fouká proti větru. Mně to chvílema taky tak přišlo. Ani běh v háku na to moc nezabírá. Na konci Rohanského nábřeží vycucnu zbytek gelu a ze sebe zbytek sil. Tempo opět trochu spadlo a já přemýšlím o přepáleném začátku. Příště to zkusím naopak. A čeká mě vážný pohovor s trenérem.

Ba ne, ambice nesmějí přebít tu radost z běhání. Honit se za lepším časem je dobrá motivace, ale nesmí se z toho stát dril. A tak radostně dobíhám poslední tři kilometry a sprintuju do cíle. Čas 1:35:05 je horší než jsem čekal, ale vlastně je skvělej. A já jsem hotovej. Přicházím k holčinám, co dávají medaile. Natahuju ruku, nechci ji na krk. Slečna si myslí, že chci pogratulovat a třese mi s ní. Tak dík :)

Minutu za mnou dobíhá Pirk (nechápu), Peťa dobíhá ve skvělým čase 1:38 a něco. Myslel si, že to nedá pod čtyřicet a hele ho. Ondra pod 2 hodiny napoprvé. Taky skvělý. Takže všichni tři osobáky a to jim dnes ještě není konec.

Procházím koridorem až k bráně, za kterou čekají doprovody na své závodníky. Příjde mi to, jako by čekali před školkou na své děti. Chce se mi zakřičet, že Karlík šel dneska už po o, aby tu na něj zbytečně nečekali. Nakonec to neudělám. Vyzvedává si mě Zdenda a převlíkám se do suchého a teplého. Čekáme na Ondru a tak se jdu kouknout na most, zda neuvidím nějakou známou tvář. Neuvidím :(

     Dva zmrzlici

Jdeme na čaj. Cestou volá Lucy, že to zvládla a moc si to užila. Mám radost i za ni. Zdenda objednává rum. Nemám sílu se bránit. Ideální regenerace. Jdeme k Ondrovi provést očistu a i když máme rezervaci v Lokále až od pěti, už po čtvrté celí nedočkaví vyrážíme. Hospoda je úplně narvaná a tak vyhazujeme Pavla Nedvěda od stolu (ve skutečnosti se zrovna zvedal k odchodu) a zabíráme strategickou pozici blízko pípy a wc. Pak už je to nuda. Pivo, steak, pivo.......pivo, párek, pivo....kuře...pivo. Získávám bronzovou Jánského plaketu (5 piv bez wc) a zvyšujeme si osobáčky v počtu vypitých půllitrů. Kolik to bylo, to ani nemůžu napsat. Vedeme učené dišputace, s každým dalším pivem čím dál fundovanější. Přesouváme se do Hooters na poslední pivo. Zdenda už značně pod vlivem podřimuje u vedlejšího stolu. Nějak ho to trenérování zmohlo. Ve 2 hodiny padáme do postelí s pocitem užitého dne.

PS: Dneska jsem se dočetl, ža Caballo Blanco zmizel při běhání v kaňonech a našli ho mrtvého. Říkám to Jirkovi a on mi bezradně povídá: "Co teď?"

Nevím, třeba mu věnujeme zítřejší běh. Zaslouží si to.

         Bílá bílá bílá bílá, komu by se nelíbíííla...