Trénink před Silvou

Kdo by si myslel, že tři týdny mezi pražským maratonem a ultra během na Silvě budu intenzivně věnovat tréninku, ten by se nemýlil. Taky jsem chtěl. Ale nějak se to nedaří. Dlouhé běhy střídají dny volna, ale říkám si, co jsem do dneška nenatrénoval, teď už nedoženu.

Další víkend po PIMu jsem musel sobotu pracovně strávit v Jihlavě. V ten samý čas se tam konal závod  MČR MTB 24 hodin, takže jsem spojil užitečné s příjemným a strávil od pátku do neděle fajn chvíle s kamarádama. Z plánovaného běhaní nakonec bylo jen pátečních 8, v sobotu jsem celý vyprahlý z celodenního jednání dal přednost focení závodníků na zahrádce hotelu Mahler s pivem v jedné ruce a zrcadlovkou v druhé. Výsledek ale stojí za to. Si myslím.

V neděli jsme měli se Zdendou a s Peťou naplánovaný dlouhý běh z Ještědu do Turnova. Odhadem cca 30 km. V neděli jsem se tedy brzo ráno sbalil a jdu v Jihlavě na autobus. Když přijel, byl mi žlutý expres Student Agency moc sympatický a těšil jsem se na příjemnou jízdu. Celou dobu kolem mě procházeli cestující s místenkama a když jsem na nástupišti osaměl, slečna stevardka mi sdělila, že je plno a že mě nevezme. Stejně se mi nelíbila. Odkráčel jsem tedy zpátky do areálu a strávil neděli při dojezdu 24h a vyhlašování. Naštěstí smíšené družstvo nadějných cyklistů nově založeného klubu Grifmont obsadilo druhou příčku a zdá se, že byla objevena nová líheň nadějí. Bohužel už je ale skoro všem přes čtyřicet...

Zatímco jsem se už druhý den poflakoval bez běhání, Peťa se Zdendou zdárně absolvovali naplánovanou trasu. Teda, vlastně jen Peťa, Zdenda to zapíchl na Sychrově (asi 20.km) a poslal pro posly. Zrovna jsem s Romanem přijížděl z Jihlavy do Turnova, když přiběhli. Tak padl můj plán na podvečerní běhání (bylo dusno k padnutí) a raději jsem s nimi u piv a bazénu probral dojmy. Každopádně mi bylo líto, že jsem o to přišel a v hlavě už spřádal plán na pondělí.

Teplé počasí panuje i v pondělí, ale dopoledne zvládnu naplánovanou práci a s Ondrou domluvím odpolední odvoz z Liberce při jeho cestě z práce. V jednu hodinu vybíhám z Mašova směr Ještěd. Převýšení bude větší a trénink v kopcích se bude hodit. K pití beru jen 2 lahvičky na opasku, cestou plánuju doplnění. V kapsičce gel pro případ nouze, na který nakonec ani nedojde. Po asfaltovým úvodu na Sychrov sbíhám na turistickou cestičku. Běžím v NB760, ve kterých jsem běžel maraton. Chci je otestovat i v lehčím terénu, abych je mohl s čistým svědomím obout i na Silvu. Nutno říct, že se osvědčily.

Fouká silný vítr, který trochu mírní to pražící sluníčko. Střídavě sbíhám a vybíhám kratší kopce, zelená turistická značka vede zapomenutýma vesničkama, loukama a údolíčkama. Nádherná krajina, nad kterou ve výšce vystrkuje svůj hrot Ještěd a pomalu se přibližuje. Přebíhám silnici na Český Dub a z Bohdánkova začínám stoupat na Ještědský hřbet. V Bohdánkově chvíli kufruju, ptám se domorodců, ale dle vzezření nikdy nevyšli dál, než na balkon bytovky, a tak o existenci turistické značky nemají ani ponětí. Nacházím cestu a nabírám výšku. Dochází mi voda, kterou jsem použil i na opláchnutí obličeje. Vychází to hezky, na Rašovce v hospodě ji doplním.

  Ta špička v dálce je Ještěd - foceno na 13.km

Jenže je pondělí a to mají muzea a hospoda na Rašovce zavřeno. Na sucho polykám a pokračuju po modré hřebenovce směr Ještěd. Po pár kilometrech dobíham k hospodě U Šámalů. Osamělá stavba na louce s krásným výhledem do kraje. Uvnitř se dostávám o sto let zpátky (v dobrém). Kupuju točenou malinovku, voda je jen užitková. No nic, nějak to vydržím. Naleju do sebe dvě deci bublajících malin a pokračuju dál. Míjím hospodu na Pláních a za chvíli jsem na Ještědce. Čas běhu včetně zastávek 2:59, 29 km. Mám žízeň, ale říkám si, že dolů do Liberce je to už kousek, tak si dám až tam. Fotím se s Ještědem a běžím po silnici dolů. Říkal jsem si, že doženu čas ztracený focením a zastávkama, bez jídla a bez pití se mi ale nějak nedaří rozběhnout rychleji. Cesta dolů je nekonečně dlouhá a dobíhám vysušený jako treska. Sraz s Ondrou mám v McD u dálnice. Působím tam jak zjevení. Mámy s dětma probírají na zahrádce nové tapety v novém bytě. Najednou tam přiběhne nějaký úchyl v přiléhavém triku a elasťákách naostro, s podivným opaskem s lahvičkama. Tohle není běžný návštěvník fastfoodu u nákupního centra.

Prolamuju předsudky, nakupuju milkshake, kolu a tortilu s kuřecím. Usedám na zahrádce a zaslouženě do sebe leju cukry. V nohách 38 km, nastoupáno skoro 1000 metrů. S Ondrou jsem za chvilku doma, právě včas, abych sedl na kolo a s Peťou a Zdendou zajel k jezu doplnit další tekutiny. Pivo musím prokládat kofolou, pořád se nemůžu dopít.

V úterý vyjetí na horským kole (33 v kopcích) a rychlejší trénink 10 km, ve středu opět rychlejší trénink v kopcích 11 km. Ve čtvrtek si ordinuju volno. Vlastně ne, na kole jedeme na Písák, kde potrénujeme s Jirkou plavání v přírodní vodě. Cestou zpět tatarák a pár piv. Lepší než nějaký gel a ionťák.

V pátek volá Zdenda, že chce dát nějaký delší běh. Na Kozákov a zpátky zavrhuju a tak domlouváme běh z Hodkovic na Ještěd. Nějak se mu tam zalíbilo. Logisticky náročný plán s převážením aut nakonec přežijeme a ještě s Peťou kolem šesté vybíháme. Stoupání na Javorník je fakt brutální. Zkouším chůzi v porovnání s Peťovým během. Rychlost stejná, úsilí dvoutřetinové. Alespoň zdánlivě. V hlavou už mi probíhá Silva. Přemýšlím, jestli zvládnu celou dobu držet průměrný tempo 6 min./km. Začínám o tom pochybovat. Prudký kopce budu chodit, v druhý půlce asi i ty míň prudký. Jakmile naroste únava, ani během z kopce se moc nedožene. Uvidím. Když to bude za 10 hodin, bude to fantastický, když za 12, bude to skvělý. Limit je 14,5 hodiny... Ale třeba budu nakonec rád, když tam jen prachsprostě nepojdu někde v divočině.

Na Ještědku je to z Hodkovic 13 km, poměrně slušně nastoupáno (840m). Taky jsem pořádně vychladnul, byla větší zima, než jsem čekal. 

V sobota návštěva Prague Food Festivalu, takže běh 0.

V neděli místo plánovaného dlouhého kola proběhly jen přesuny na kole po Turnově a dále postel. Nějak se mi to několikeré prochladnutí vrazilo na průdušky a tak se to pokouším vyležet.

Takhle tedy vypadal předposlední týden před ultramaratonem. Ale na Silvu se těším, prý má být na startu orálek.

Poznámka pro neznalé: Na startu samozřejmě nebude orálek (i když...), ale Dan Orálek, nejlepší český ultraběžec. Bude to pro mě čest, stát s ním na stejný lajně.