Bakovský půlmaraton a krkonošské scottačení

Hody, hody, doprovody, já jsem malý zajíček... Zdendo, co jsou to doprovody? - To jako, že tě někdo při koledě doprovází... - Aha.

Takže vyrážíme do Bakova. Běžci Jirka, Zdenda a já, doprovody Peťa. Ochladilo se ještě víc než v Praze, vypadá to i na déšť. Jirka celou cestu vyhrožuje, že jestli bude pršet, nepoběží. Nakonec se ale za drobného mrholení převlékáme všichni a připravujeme se na start. Potkáváme Bakajďáky, kterých je letos na startu nepočítaně (asi 4, nevím, nepočítal jsem je).

Už druhý den přemýšlím, jestli se dá o běhu opakovaně psát tak, aby to nebylo pořád o tom samém. Ale asi to bude jako hlásit počasí a neříct slovo teplota. Prostě to nejde. Teplota.

Rozbíhám se po náměstí a snažím se zahřát. Jelikož hlouček na startu je malý, nehrozí dlouhé stání jako v Praze. Potkávám pár známých z Behej, se Zdeňkem68 prohodíme pár vět a popřejem si hodně zdaru. Startérka se ptá, jestli jsme připraveni. Říkám ne, načež zazní výstřel. Asi proti mně něco má, ale neberu si to osobně a vybíhám na trať. Balík se rozbíhá poměrně svižně a když máme první kilometr v tempu 4 min/km, plánovaně zpomaluju. Řekl jsem si, že postup obrátím a i vzhledem ke stoupání až do 5.km volím rozumnější tempo 4:30 až 4:40. Sice mě někteří předbíhají, ale už v tom nejprudším stoupáčku jim to opětuju. V duchu si říkám "jó kopce, ty mi jdou". A seběhy vlastně taky. Nasazuju úprk dolů v tempu 3:50 a míjím další běžce. Běží se mi lehce, držím si svoje tempo a jsem rád, že jsem začátek nepřepálil. Za odměnu nemám za celý závod jedinou krizi. Na 10.km mám mezičas 43:30. Pomalejší než v Praze, ale tam nebyly takový krpály a hlavně tam jsem to přehnal. Vracíme se do Nové Vsi, dojíždí mě Peťa na kole. Chválí tempo a povzbuzuje, takže dobře naladěn začínám ukrajovat z dalšího kopce. Nahoře fouká, ale není to nic hroznýho. Běžci jsou už roztahaný do dlouhého hada, takže většinu času běžím sám, občas někoho předběhnu. Přichází smyčka v Bítouchově a pak už jen seběh přes Zvířetice do Bakova na náměstí. V tomhle závodě je skvělý, že poslední kilometry běžíte z kopce a ten vám pomůže zrychlit tempo s menším úsilím. Běžím tedy lehce pod 4 min a snažím se dohnat ztráty, která napáchal kopec na 12. kilometru. Vbíhám pod mostem na silnici kolem Jizery, organizátoři hlásí závěrečných 1500 metrů. Přebíhám most a za chvíli jsem na kostkách bakovského náměstí. Cíl, čas 1:32:22. Držím si standard - co závod, to nový osobák. Na všech distancích. Jen čekám, kdy se tenhle trend zastaví. Budu muset začít ukrajovat po menších částech.

    Jirka, ich, Zdenda, DJ, Viktor. Divím se, že jsme dřív mohli existovat bez kompresek. :)

Jdu se převlíknout a čekám na kluky. Těsně za Bakajďákama přibíhá Zdenda a kousek za ním Jirka. Oba pod 2 hodiny. Skvělá a rychlá akce. V půl jedný jsme zpátky doma. Mě ale ještě čeká druhá etapa, přesouvám se do Špindlerova Mlýna na oslavu dvou čtyřicátníků. Nechávám auto u lanovky na Medvědín, balím batoh a vyrážím po silnici na Špindlerovku. Těžký batoh a právě absolvovaný závod mi neumožňují zrovna rychlý krok, ale za chvíli si najdu svoje tempo a běží se mi hezky. Cestou pršelo a tady poletuje sníh. No poletuje, vlastně mi s ním spíš silný vítr masíruje obličej. Před Špindlerovkou odbočuju na cestu k Petrovce. Leží tu ještě spousta sněhu, který je naštěstí dost tvrdý na to, aby se po něm dalo běžet. Běžkaři se na mě usmívají, s Matyldou uvázanou na opasku vypadám jak psí spřežení. Jen další voříšky mám v batohu.

Stojím na terase před chalupou, opřený o zábradlí, a koukám se do údolí. Jsem vyhlídkový typ, pohled do dálky mě nabíjí. Koukám na Medvědín a Zlaté návrší a zkouším zahlédnout Rákosníčka (to je jinotaj, nejsem sjetej). Ale ten přeci vylézá až při mlze. Koukám se ještě dál a je mi hezky i smutno. Tu slzu v oku určitě způsobil vítr. Přemýšlíte někdy, kde byste chtěli ležet po smrti? Já jo. Rozprašte mě někde tam, kde bude hezký výhled. A pozor na protivítr, abyste při tom moc nenadělali!

Teď už jen zkratka k Moravský a za chvilku dobíhám na chalupu. Dalších 10 km v nohách, celkem dneska 32. To stojí za menší oslavu. A tak slavíme v sobotu, slavíme v neděli, slavíme v pondělí... V neděli proběhne krátké vyklusnutí na Špindlerovku na polívku a kofolu (na Petrovce mají už jen pálivý jídla), v pondělí pak s Křižákem seběhneme do Špindlu a znovu si vybíháme asfaltku. Celkem 13 km, jen přes to množství jídla a pití se mi zmenšila kapacita plic tak o třetinu a nemůžu se pořádně nadechnout. Chlebíčky, kýta, dort, pivo, single whisky... ti všichni mi osobně a jeden po druhém poděkovali, že jsem je vytáhl ven. Rozbíhám se tak na desátem kilometru, když už jsme skoro doma. Ale běh se sněhem a sluníčkem to byl moc pěkný. Stejně jako celý víkend.

Ale hlavně, jestli smích omlazuje, odjíždím domů tak o pět let mladší. Jen aby mě nešoupli zpátky do nižší kategorie.

Tradiční přídavek na závěr? Tak dobře... V úterý mi píše Peťa, že za 3 dny přečetl Born to Run a v neděli uběhl 38 km, zřejmě pod dojmem knihy. Dostali Kenyho, parchanti. Tak se zdá, že jsem našel parťáka pro XXL běhy.

Jo, já o víkendu přečetl celou knížku Co všechno vědí muži o ženách. Stotřicet prázdných, nepopsaných stránek. Opravdu je to tak zlý? Co?