....brala vsema deseti (zvlast ty Petovy). Matylde to v pozadi moc slusi. A batuzek je mi nejaky povedomy....jeste jednou gratuluji k Horske vyzve. Az budes mit zas roupy a popijet Cabernet, prihlas se na tohle: https://www.ehunmilak.com/v4/index.php/eu/bubble1-ehm
(akorat se budes muset prokousat tou baskictinou, to bude ta prvni vyzva:-D)
Červenec dlouhých běhů
Právě jsem dočetl Murakamiho knížku O čem mluvím, když mluvím o běhání. Je poslední červencový večer, já sedím na terase, piju červený víno (na to, že je španělský, je docela dobrý :)) a dokoukal jsem jeden z nejhezčích západů slunce, co jsem tu kdy viděl. Jako by svítilo jen pro mě.
Ale k té knížce. Když zrovna nepíše o tom, jak píše knížky, tak je to příjemný počtení. Zvlášť ke konci. "V osmdesátých letech jsem se při každodenních ranních bězích Tokiem často míjel s jednou nádhernou dívkou. Po několika letech takových setkávání se z nás zcela přirozeně stali známí od vidění, co na sebe při každém setkání s úsměvem kývnou, nikdy jsem s ní ale nepromluvil. Vídat ji téměř ráno co ráno bylo tehdy jednou z mých drobných radostí. Radostí, kterých potřebuju aspoň trošku, aby se každodenní ranní běhy daly snést." A já dodávám: Každý den bychom měli mít nějakou "krásnou dívku", která nám rozsvítí nejen běhání, ale celý den. Ať už na očích nebo v mysli.
Měsíc dlouhých běhů začal už na konci června, kdy jsme podnikli přeběh Jizerek. Když se na to teď zpětně dívám, hodnotím to jako povedenou akci s jednou velkou krávovinou. Tou byl pitný režim. Nebo lépe řečeno večerní zavodnění organismu pivem místo vody. To, že jsme po podvečerním běhu nedoplnili tekutiny, vypili několik piv a metaxu, vyspali se 4-5 hodin a ráno s trochou vody v láhvi pokračovali na další dlouhý běh, byla pěkná blbost. Tělo si vůbec neodpočinulo a místo aby pracovalo na odbourání únavy, celou noc makalo na odbourání alkoholu. Z akce, kterou jsem si myslel, že dám levou zadní, jsem se tak vzpamatovával ještě několik dní.
To jsem najednou chytrej, co? Ale přečetl jsem si článek v Runu o pitným režimu a vlivu alkoholu, který pijete bezprostředně po výkonu, na regeneraci organismu. Věděl jsem, že to není úplně to pravý, ale až když jsem si to přečetl černé na bílém, došlo mi, že to moc svýmu organismu neulehčuju. A jestli chci trochu přitvrdit v tréninku a začít se připravovat na Ironmana, budu muset trochu upravit životosprávu. Samozřejmě se nevzdám PU (Pilsner Urquell) a večerů s vínem. Ale už si nedám pivo na ex po doběhu ultra nebo jiný vylomeniny, který odloží regeneraci o několik hodin. A jsem zvědavý, jak dlouho mi to vydrží :)
První půlka měsíce pak byla celkem podprůměrná. Až Peťa přišel s nápadem (jak má teď prázdniny, tak jimi doslova hýří), že pojedeme vlakem do Semil a poběžíme Riegrovu stezku a dál na Malou Skálu a možná do Turnova. Plán trochu upravil Zdenda, který navrhl, že na Skalu dojedem autem a odtud vlakem. V běhacím úboru jsme tedy nastoupili do vlaku a dojeli do Semil. Mezitím proběhl celkem slušný lijavec, ale než jsme vyrazili z nádraží, bylo po všem. Běh kolem Jizery v soutěsce Riegrovy stezky byl úžasný. Občas lávky zatesané do kolmé stěny, jinak pěšina, vinoucí se nahoru a dolů terénem podél řeky. Uteklo to strašně rychle a už jsme byli na Spálově. Dál po silnici do Železnýho Brodu. Tady se náš tým rozdělil. Zdenda pod dojmem loňského zážitku volí cestu po silnici, my s Peťou vyrážíme terénem. Brzy Jizeru opouštíme. Cesta je neprostupná a turistická trasa vede vysoko nad vodu. Nekonečně stoupáme, začíná další slejvák. Cesta je ale krásná a nahoře nás čeká úžasný výhled do údolí. Sbíháme do Líšnýho a po nově budované cyklostezce klopýtáme na Malou Skálu. Tam už nás čeká Zdenda, který pořádně promoknul. My v lese tak nějak míň :). Sedáme do sokolovny a dáváme piva a něco na zub (to bylo ještě před přečtením toho článku). Pokračovat do Turnova už nikdo nechce a tak to taky vzdávám. Ale užili jsme si to maximálně.
Ten nedělní běh na mě nějak přenesl potřebu dlouhých běhů. Najednou chci zase vyběhnout na delší dobu a meditovat si sám se sebou. Zpomalím tempo (tak 5.30 až 6) a běžím. Skoro se nezadýchávám, mohl bych dýchat i nosem (kdybych chtěl a kdybych to uměl). Připadá mi, že bych mohl běžet nekonečně dlouho. Chvílema si připadám jako Forrest. Dávám po sobě 21, 17, 27, 31 km. Necítím se unavený, těším se, až vyběhnu. To je pocit, který nemám pokaždý. Někdy se musím hodně ukecávat, abych vůbec vyběhnul. Základ je oblíknout se do běžeckýho a vydržet první tři kiláky. Pak je vyhráno. Ale to není případ těchhle dnů. Nakonec ten měsíc nedopadně tak špatně. V hlavě se mi honí myšlenky na Horskou výzvu. Akce, na kterou mě uvrtal Křižák. Ultra po Krkonoších, 65-70km nahoru a dolů. Pořád nevím, jestli mám být rád. Ale je to výzva.
Musíme si vyzkoušet, jestli jsme vůbec schopni běžet spolu. Je to závod dvojic. A tak na poslední víkend naplánuju oběhnutí poloviny trasy. V pátek přijíždíme na Spindler a v soubotu po osmé ráno po lehké snídani vyrážíme do terénu. U nás dusna k zalknutí, na horách sluníčko a příjemný povětří. Sbíháme do Špindlerova Mlýna a začínáme stoupat po modré sjezdovce na Horní Mísečky. Nejprudší místa jdeme, jinak běžíme. Na Mísečky přibíhám celkem čerstvý, přeci jen jsme na začátku. Následuje seběh podél silnice po žluté značce na dolní parkoviště. Odtud podle mapy má jít vrstevnice směrem k Rokytnici. Ale pořád stoupáme do kopce. Zdenda (Křižák) mě ubezpečuje, že tady v Krkonoších jsou všechny vrstevnice takhle do kopce :(. Příbíháme pod Dvoračky a přímo po spádnici stoupáme k chatě. Zdenda běží, já se snažím rychle jít. Funím jak lokomotiva a jediná nitka, která je na mně suchá, je schovaná někde v batohu. Míjíme Dvoračky a rychlým krokem, občas i během, stoupáme na Kotel. Kolem Růženčiny zahrádky se konečně rozbíháme. Zase se mi vrací příjemný pocit běhu. Zdravíme se s chodcema a přebíháme po planině až k pramenu Labe. Je tu spousta turistů a tak se jen zběžně opláchneme v místě, kde vzniká český veletok a míříme k Labský boudě. Teď nastane ten prubířský kámen. Seběh Labským dolem do údolí. Klikatící se prudká cesta po kamenech. Běžíme, oči upřené na nejbližší metry cesty. Ani nezvládám sledovat turistky, stoupající proti nám. Celou dobu přemýšlím, co mi ten běh připomíná. Až skoro dole mi to dojde. Rock´n´roll. Fakt masakr. Vedle nás hučí Labe, ale naše stehna hučí víc. Asfalt na Dívčí lávku je nečekaně dlouhý, ale nakonec se nohy příjemně rozeběhnou. Tady bude při závodě občerstvovačka. To nám snad ještě bude hej. Vracíme se na Spindler. 4km pekelnýho kopce, jdeme, druhou půlku běžíme. Celkem 33 km. Na chatě zouvám boty a lezu do potoka. Má 13 stupňů a na achilovky je to balzám. "Jak si v tý vodě mohly děti tak dlouho hrát????" Po dvou minutách mi to kroutí nohy. V duchu nových pravidel piju 1,5 litru vody (2 litry jsem vypil cestou) a pivo si dám až po třech hodinách. Kázeň musí bejt.
..........................................
Tak červený víno opět zafungovalo. Přihlásil jsem se na zářijový půlmaton Moravským krasem a srpnový cyklomaraton v Železných horách. Kdybych nepil, tak nejedu skoro na žádný závody. :)
Zrovna dneska jsem při běhu přemýšlel o psychice při závodech. V tréninku se nechce běžet, bolí to, neutíká to. Pak přijde závod a všechno zmizí. Všechno proběhne strašně rychle a jakoby mimoděk. Najednou koukám, že jsem v cíli. Tělo i hlava jsou vyšponovaný na maximum. Přitom dobíhám v desetině až třetině startovního pole a nemám potřebu nějak extra závodit. Nějak mě ta atmosféra ale vždycky pohltí a strašně si to užiju. I při tréninku, když myslím na nějaký závod, mimoděk zrychlím.
Vybavuje se mi opět úryvek z Murakamiho. Je o tom, proč vlastně to všechno závodění podstupujeme. "I kdyby to vážně měla být jen činnost tak marná, jako lít vodu do starého hrnce s děravým dnem, zůstává faktem, že jsme se činili, jak se dalo. Ať už to bylo, nebo nebylo efektivní, ať už to mělo styl, nebo naopak nestálo za nic, to, co má pro nás největší význam, zůstává nakonec ve většině případů očím neviditelné (i když vycititelné srdcem)."
Dobrou noc.
............................................
PS: Mám nový boty, Pořídil jsem si je na horský ultra. Jsou pohodlný a jsou samozřejmě Scott :)
Diskusní téma: Červenec dlouhých běhů
Vase bezecke napady bych panove...
Datum: 13.08.2012 | Vložil: LemonaidLucy
Re: Vase bezecke napady bych panove...
Datum: 13.08.2012 | Vložil: LemonaidLucy
Ted nemyslim na strankach, ale na miste :-)
Re: Vase bezecke napady bych panove...
Datum: 14.08.2012 | Vložil: Scott
Vypada to nádherně. Cabernet je muj denní chléb :) Jdu do toho, hledám tlumočnici.